První pomoc pro nováčky

…aneb víkend, kdy mi došlo, že můžu udělat víc, než jen zavolat 155

Bezejmenný obrázek č.1

Bezejmenný obrázek č.2

Všechny obrázky

Sjíždíme se klasicky u Janči a Happyho v Huntířově. Dost lidí neodhadlo páteční zácpy a přijíždí se zpožděním, takže máme od začátku v programu skluz. To ale lektora Lucka hravě zvládne, její timemanagement je dokonalý. Lektoři Lucka, Karel i Martin působí velmi profesionálně, zvlášť když se Karel představí jako doktor, co lítá s vrtulníkem.

Pátek večer je hlavně o teorii a jedné simulaci. Zatím netuším, kolik jich nás ještě čeká. Mezi prvními figuranty jsem i já. Ležím v bezvědomí na zádech. Přichází zachránkyně, převalí mě do stabilizované polohy… rovnou nosem do trávy. Ale dala mě na karimatku, což jsou rozhodně plusové body – sice nemůžu moc dýchat, ale nestudí mě mokrá zem :-) Každopádně snaha se počítá, já bych si nevedla o moc lépe…

Další den je přímo nabitý zážitky – střídají se bloky teorie se simulacemi. Jednou jsem figurant, pak zachraňující.. několikrát za den. A zážitky jsou opravdu silné. Lektoři umí velmi věrohodně hrát chroptícího dusícího se člověka, nebo díky profi maskování to vypadá, že jim z otevřené rány crčí krev. Nejeden z nás odvracel zrak, tak to bylo přesvědčivé.
Co jsem si z tohoto dne odnesla?
- Do otevřené rány, ze které tryská krev, vrazit 3 prsty. V rukavicích. Pokud nemám rukavice a zachraňuju bezdomovce, tak tam vrazit jeho prsty.
- Zapadlý jazyk se neloví prsty v krku. Stačí úplně jednoduše položit na záda a zaklonit co nejvíc hlavu.
- Jestli se mi ekluje umělé dýchání, tak to nemusím dělat. Stačí mačkat hrudník do hloubky tiktakové krabičky.

Další den jsou zážitky ze simulací ještě hustší… Ve skupince hrajeme lezce, který proslanil – ano, ty uzly na konci lana… Leží, řve bolestí, že ho bolí záda, a zároveň chce vstát, protože potřebuje čůrat. Při pádu nakopnul kámoše pod sebou – ten má dokonale namaskovanou rozseklou hlavu, krvácí, nic si nepamatuje. Třetí kamarád se pokusil chytit lano holýma rukama a má spáleniny. Hystericky běhá kolem a chce ošetřit jako první. Tým, který nás najde, má reagovat. Zmatek. Stres. Reálná situace jak vyšitá.

Pak přichází sólo simulace. Jdu sama do kuchyně. Jsem trochu napjatá, protože doposud jsme řešili situace jako tým… Očekávám zranění nožem nebo elektrikou. Za stolem sedí divný shrbený týpek v kapuci hluboko do čela. Kymácí se dopředu, dozadu. Drží nůž a řeže si zápěstí, je tam rozšklebená rána a teče z toho krev. No ty krááso… Co mám dělat? Jsem naprosto vtažená do situace. Úplně zapomínám, že je to jen simulace…
„Polož ten nůž.“ já uklidňujícím hlasem
„Nech mě!“ depresivní, zfetovaný hlas..
„Polož to, udělám ti kafe.“
„Jdi pryč“. Divná postava se pomalu zvedá a přibližuje se ke mně, pořád drží ten nůž..
„Polož to!“ Můj hlas už není klidný, zvedá se ve mně panika.
Pomalu se přibližuje, dávám mezi nás židli, pomalu couvám. Pořád se přibližuje …
„Konec simulace.“
„Do pr… Tak to jsem nezvládla. Co jsem měla dělat?“
„Utéct“
Aha. Jasně. Jenže v tu chvíli mi to vůbec nedošlo. Mezi ostatní nováčky se vracím s vytřeštěnýma očima a tlukoucím srdcem.

Nemám žádnou zdravotní průpravu, tenhle víkend mi otevřel okno do úplně nového světa první pomoci. A vážně přemýšlím o tom, že se přihlásím na „opravdický“ kurz. Protože tyhle situace se dějou. Třeba nedávno zlomenina kotníku v naší partě na vícedélce. Nebo, z toho nejhoršího soudku, můj manžel dělal masáž srdce kolegovi půl hodiny, než přijela záchranka. Nepomohlo to. Ale aspoň se snažil.

Díky všem lektorům za zážitkový úvod do první pomoci!